Jarmila Hašková

Jarmila Hašková rozená Mayerová (28. června 1887 Praha – 20. září 1931, tamtéž) byla česká novinářka, prozaička, autorka humoristických povídek, románů a knih pro děti a mládež a první manželka Jaroslava Haška, o němž napsala vzpomínkovou črtu. Jako jedna z prvních českých humoristek se dokázala prosadit v tehdy převážně mužském žánru.

Pocházela z pražské měšťanské rodiny, vyrůstala s osmi sourozenci na Královských Vinohradech. Po absolvování obchodní školy Ženského výrobního spolku se seznámila s Jaroslavem Haškem, za kterého se i přes počáteční odpor rodiny v roce 1910 provdala. Jejich manželství však bylo problematické zejména kvůli Haškovu bohémskému způsobu života. Po narození syna Richarda (1912) se jejich vztah dále komplikoval a manželé se rozešli.

Po rozchodu s Haškem získala stálé zaměstnání v Obchodní a živnostenské komoře v Praze, kde pracovala až do konce života. Po první světové válce se Hašek vrátil z Ruska, kde mezitím uzavřel druhé manželství s Alexandrou Lvovou. Po Haškově smrti v roce 1923 vedla Jarmila Hašková vleklé soudní spory o jeho pozůstalost.

Literárně byla činná od mládí, nejprve publikovala básně, později se prosadila jako autorka humoristických povídek, románů a knih pro děti a mládež. Mezi její významná díla patří částečně autobiografické romány "Vinohradské dětičky" a "Haniččino jaro". Ve své tvorbě se snažila vymanit ze stínu svého slavnějšího manžela a prosadit se jako samostatná autorka.

Zemřela předčasně ve věku 44 let, roku 1931 v Praze. Byla pohřbena se svým manželem na Vinohradském hřbitově. Získáno z Wikipedie